Expertní stanovisko k současnosti bojů na Ukrajině od UNOB

Předložený text je analytickým materiálem, popisujícím politicko-bezpečnostní a strategické souvislosti
vývoje válečného konfliktu na Ukrajině. Názory, závěry, hodnocení a případná doporučení, zde
vyjádřené a předpokládané, jsou výhradními názory autora a nepředstavují postoje či stanoviska
Ministerstva obrany nebo jiné vládní agentury ČR. Podklady pro analýzu vychází z veřejně dostupných
zdrojů, některé informace týkající se přímo situace na Ukrajině nebo v Ruské federaci nelze ověřit
z nezávislých a důvěryhodných zdrojů a není možné zcela zajistit jejich pravdivost, úplnost a objektivitu.

Jak aktuálně vypadá vývoj válečného konfliktu na Ukrajině? Splňuje ukrajinská
protiofenziva očekávání? Lze vidět změnu taktiky v protiofenzivě? Je vůbec možný
někde průlom? Co by nyní Ukrajincům nejvíce pomohlo? Lze se obávat množství
vojáků, které Rusové shromáždili na severu bojiště?

V současné době je situace na frontě poměrně statická. V přímém dotyku znepřátelených
stran nedochází k žádným strategicky významným akcím, který by měly rozhodnout
o dalším vývoji konfliktu. Ukrajinské oficiální zdroje uvádějí, že ukrajinské jednotky přešly
z obranných operací na útočné operace v oblasti Bachmutu a získaly území na severním
a jižním okraji města. Dále pak ukrajinské síly dosáhly taktických zisků během omezených
místních protiútoků, především v západní části Doněcké oblasti. Naproti tomu útoky vedené
v západní části Záporožské oblasti a oblasti jižně od Chersonu ale neměly dostatečnou sílu
a schopnosti prolomit ruský obranný systém.

Naproti tomu dokázala ruská armáda úspěšně operovat v oblasti Luhaňska, východně od
Charkova, na čáře Kupjansk – Svatove – Kreminna, což představuje pro Rusko významný
logistický dopravní uzel. Podle neověřených zdrojů dokázala ruská armáda v tomto prostoru
soustředit na 100 000 vojáků, 900 tanků a obrněných vozidel a více jak 500 kusů
dělostřelecké techniky. Vše nasvědčuje tomu, že Rusko v této části frontové linie nejenomže
usiluje o udržení stávajících pozic, které představují vstupní bránu do Luhaňské oblasti a tím
pádem i směrem k separatistické republice Luhaňsk, ale usiluje i o znovuzískání Charkova,
který ukrajinské jednotky osvobodily v létě loňského roku.

Ale velmi dynamická činnost se odehrává v hloubce ruské sestavy, a i na teritoriu Ruské
federace, kde ruská kritická infrastruktura a logistika utrpěla značné ztráty, zejména pokud
jde o skladovací kapacity paliv a munice. V tuto chvíli jsou tyto ztráty pro ruskou stranu
významnější než ty, které se odehrávají přímo na frontě. Především je nutné zdůraznit
primární aspekt současného vývoje – pozornost by měla být věnována pouze pohybu
a přeskupování sil na frontě. Pozornost by měla být zaměřena na logistický aspekt konfliktu,
protože systém zásobování, zásobovací kapacity paliv a munice, náhradních dílů, schopnost
opravovat poškozenou techniku, ale také střídání vojáků na frontě, umožní získat obraz toho,
co obě armády budou moci dělat a čeho budou moci dosáhnout v nadcházejících týdnech.
A na logistické úrovni se zdá, že Rusko trpí problémy, a to nejen strukturálními nedostatky,
ale také proto, že Ukrajinci zasáhli řadu důležitých vojenských logistických center nejen na
okupovaném území, ale i v ruském vnitrozemí.

Pokud jde o frontu samotnou, Ukrajina provedla od začátku června řadu dílčích
protiofenzivních akcí s rozdílnými výsledky, a to minimálně ve třech sektorech fronty. Tyto
ofenzivní akce je potřebné vnímat jako součást hodnocení kvality ruského obranného úsilí.
Dosavadní intenzita ukrajinských ofenzivních akcí stále naznačuje, že se můžeme stále
nacházet na prahu toho, co předznamená možný hlavní úder. To, co jsme sledovali doposud,
mohly být akce s cílem vyhodnotit konzistenci ruského obranného systému a zjistit, kde by
se následně mohla soustředit hlavní ukrajinská ofenzivní síla. Při pohledu na čas a způsob
nasazení vojsk na bojišti a po vyhodnocení kvality ruské obranného systému, by se dalo říci,
že se ukrajinského velení nachází v okamžiku, který předchází důležitému rozhodnutí.
Buď pokračovat v dosavadních taktických akcích, nebo zvolit operační přestávku, s cílem
přeorganizovat manévrovací síly pro další fázi, která by mohla zahrnovat nový útočný
impuls nebo alternativně by mohla vést k prodloužení opotřebovávací války.

Ovšem objektivně řečeno, rozhodná ukrajinská ofenziva, která se může rozvinout na frontě
v příštích hodinách a dnech, je nejlepší a zároveň asi i jediná šance, kterou Kyjev má, k tomu,
aby obrátil průběh války. Kyjev bude muset touto operací dosáhnout mimořádného
výsledku, jinak bude muset válku udržet v současném stavu, kde ani jedna strana konfliktu
nebude schopna prosadit svou vůli a znovu se staneme svědky statické opotřebovávací války.
Kdy nastane rozhodující úder a ve kterém směru, je velmi obtížné v tuto chvíli předpovědět.
Prvním faktorem, který je třeba zohlednit, je vojenský potenciál Ukrajiny, který je
považován za adekvátní pro obrannou válku, udržení fronty nebo nejvýše pro omezené
útočné akce a protiútoky, ale jen obtížně by mohl podpořit rozsáhlou akci na celém frontě.
Rozhodující protiútok vyžaduje poměrně značné množství těžké obrněné techniky a tanků,
dělostřelectva, a hlavně letecké techniky, k získání vzdušné nadvlády, kterou v současné
době Ukrajina nemá.

Pokud jde o směry předpokládané protiofenzívy, bude jejím cílem rozštěpit ruské defenzivní
pozice v Doněcké a Luhaňské oblasti a izolovat Krym? Otázkou není, jaký je cíl samotného
protiútoku, protože to není otázka operační, ale strategická. Takže nejde o to, kolik měst
nebo území bude dobyto, ale o to, do jaké míry bude vojenská operace schopná oslabit dobře
zabezpečený ruský defenzivní systém a jaké budou politické důsledky, které by mohly
ovlivnit ruské vojenské angažmá na Ukrajině. Ukrajinská ofenzivní operace nemusí nutně
vést k osvobození okupovaného území, ale musí podlomit morálku, oslabit ruský vojenský
systém na Ukrajině a musí ovlivnit politická rozhodnutí v Moskvě. A to by mohlo nastat
i v případě, že by byla zásadním způsobem narušena logistická zásobovací tepna vedoucí na
Krym. Jsem přesvědčen, že pobřežní oblast Azovského moře, mezi městy Berďansk
a Melitopol, by mohla být pravděpodobným cílem v případě velké ukrajinské ofenzívy.
Úspěšné vedení ofenzivy tímto směrem by izolovalo Krym a tím by bylo i efektivně
rozděleno ruské obranné úsilí, což by mimořádně zvýšilo logistické a operační úsilí, zároveň
by byl zasažen hlavní symbol ruské přítomnosti na Ukrajině, tedy Krym.

plukovník gšt. v zál. Ing. Zdeněk Petráš, Ph.D. Univerzita obrany