Aktuální vývoj válečného konfliktu na Ukrajině pohledem expertů z Univerzity obrany

Podklady pro analýzu vychází z veřejně dostupných zdrojů, některé informace týkající se přímo situace na Ukrajině nebo v Ruské federaci nelze ověřit z nezávislých a důvěryhodných zdrojů a není možné zcela zajistit jejich pravdivost, úplnost a objektivitu.

Situace se v posledních dech mění především u Bachmutu, co lze za tím hledat? Mohlo
by jít už o nějakou fázi protiútoku Ukrajiny či o snahu vázání nepřátelských sil, které
mohou chybět jinde? Jak složitá je situace v místě pro Ukrajinu, Rusko? Jak moc
bitvou o Bachmut ztratili/získali? Co by získáním Bachmutu jedna či druhé strana
získala?
V Bachmutu a jeho nebližším okolí se řadu měsíců odehrávají prudké boje s velkými
ztrátami na životech a materiálu na obou stranách. Výsledkem jsou však minimální územní
zisky, čítající jen několik stovek metrů, maximálně pár kilometrů, které však ani jedna strana
nedokáže dlouhodobě udržet a získat nad nimi plnou vojenskou kontrolu. Jedná se o lokální
střet vysoké intenzity, který ale nic nemění na faktu, že v celé délce frontové linie sledujeme
konflikt, který má stále charakter poziční opotřebovávací války, který lze částečně
připodobnit bitvě u francouzského Verdunu, v období 1. světové války. Obě strany jsou si
vědomi, že tento způsob vedení konfliktu je vysoce vyčerpávající a dlouhodobě
neudržitelný. Pořád však platí, že výsledek bojů u Bachmutu má minimální strategický
dopad na celý konflikt. Snad jen, pro Rusko se může jednat o území představují jednu ze
vstupních cest do oblasti Donbasu, přesněji řečeno směrem do oblastí Doněck a Luhaňsk, na
které si Rusko činí teritoriální nárok. Pro Ukrajinu se pak jedná o místo, která má symboliku
v rámci odporu proti ruské agresi.

To, jak se bude situace v této oblasti dále vyvíjet, bude záležet především na úrovni
komunikace a koordinace mezi ruským vojenským velením a jednotkami Wagnerovi
skupiny, protože ty plní u Bachmutu klíčovou roli, a na straně Ukrajiny, zda bude ukrajinské
vojenské velení schopno zajistit materiální zásobování jednotek a průběžnou obměnu sil.
Zdali se v případě bojů u Bachmutu jedná, na jedné i druhé straně, o snahu vázat protivníkovi
síly z hlediska přípravy další ofenzívy v jiných částech frontové linie, to ukáže až čas.
Určité informace hovoří o soustředění ruských sil východně o Charkova a v prostoru Svatove
– Kremina, jižně od Bachmutu, na čáře Avdijivka – Marinka – Vuhledar, a pochopitelně
posilování obranných pozic na levém břehu delty Dněpru, v oblasti Chersonu. V tuto chvíli
je však více než pravděpodobné, že se z ruské strany nebude jednat o přípravu ofenzívy,
nýbrž se jedná o o snahu defenzivní činností posílit a udržet stávající frontovou linii a
připravit se na dosažení celkové vojenské kontroly nad oblastí Doněck a Luhaňsk a zamezení
postupu ukrajinských sil do prostoru jižně od Chersonu.

Pokud by se tento postup potvrdil, pak by se potvrdilo i to, čeho chce vlastně Kremelské
vedení na Ukrajině dosáhnout. Znamenalo by to, že cílem speciální vojenské operace není
dobytí většinového území Ukrajiny, ale to, že cílem operace je především obsazení Donbasu
a jeho kontrola a dále pak zajištění pozemního přístupu na Krymský poloostrov a zajištění
jeho bezpečnosti a obrany. A za této situace, tzn., že by Rusko přešlo do plánované
defenzívy, by forma poziční války lépe vyhovovala straně ruské. Pokud by tedy Ukrajina
měla naplnit cíl, deklarovaný prezidentem Zelenskym, musela by Ukrajina převzít
strategickou iniciativu, a nastavit dynamiku a tempo operce, kterému by ruská strana
nemohla odolat. Ovšem v dané situaci Ukrajinská armáda potřebné schopnosti k této formě
ofenzivní činnosti nemá v potřebné míře. A není to pouze o stavu techniky a výši munice,
které se Ukrajině nedostávají.

Jaké jsou obecně trendy v posledních dní na frontě, děje se někde něco zásadního? Co
lze očekávat? Změní nějak rozložení sil dodávky nových zbraní Ukrajině (střely s
dlouhým doletem)? Případně co by nyní potřebovala?
Z pohledu vojenské strategie a principů vedení operací platí určité zákonitosti, které platí
i pro konflikt a Ukrajině. Pokud tedy chce Ukrajina vést úspěšnou ofenzivní činnost, musí
vést v místě plánované ofenzívy úspěšnou leteckou kampaň a dostatečně intenzivní
dělostřeleckou a raketovou přípravu s cílem ovládnout vzdušný prostor a připravit pozice
pro následnou pozemní operaci. Pokud má tedy Ukrajina zasadit protivníkovi úder, který
povede k jeho ústupu z doposud okupovaných území, tak Ukrajinská armáda musí mít
především stíhací letouny a prostředky protivzdušné obrany a dále pak prostředky
s dostatečnou manévrovací schopností a palebnou silou, tedy tanky, obrněná vozidla,
samohybné houfnice, raketové komplety atd. To vše je tedy vojenský arzenál, který v tuto
chvíli Ukrajina potřebuje a na který se zaměřují i dodávky ze západních zemí.

Na straně druhé, ať už bude počet dodané techniky jakýkoliv, nelze to bohužel automaticky
považovat za změnu ve vývoji konfliktu ve prospěch Ukrajiny. Vedle disponibility zbraní
a munice je rozhodujícím faktorem, který může zvrátit vývoj konfliktu, především schopnost
velení operace naplánovat ofenzívu a poté i efektivně a koordinovaně zasadit jednotky
s daným typem techniky ve vhodnou chvíli na patřičném místě. V drtivé většině
významných konfliktů ve světě hrálo umění vojevůdců a jejich plánovací schopnosti
rozhodující roli při dosažení konečného vítězství.
Autor: plukovník gšt. v zál. Ing. Zdeněk Petráš, Ph.D.