Obnova výroby střel sovětských ráží pro Ukrajinu je nepravděpodobná

Ministryně obrany Jana Černochová uvedla listu The New York Times, že by se u nás opět mohla rozeběhnout výroba střel sovětských ráží. Nicméně odborníci tato tvrzení krotí, respektive uvádí skutečný stav, kdy je jen dost komické si myslet, že se začne výroba něčeho, co obrana neobjednala od roku 1989. Podívejme se na jeden zasvěcený komentář odborníka, jehož jméno je redakci známo, ale záměrně jej neuvádíme.

„Česká republika možnosti na výrobu některých typů munice má vzhledem k tomu, že je tu celá řada firem, které buď zprivatizovaly tyto podniky, nebo pořád drží nějaké výrobní linky,“ vysvětluje ministryně obrany Jana Černochová (ODS). Podle listu The New York Times má jít o střely ráže 152 a 122 milimetrů ze sovětských dob, které stále do většiny svých děl používá Ukrajina. Nicméně realita bude zřejmě někde jinde…

Názor odborníka, jehož jméno redakce zná, ale záměrně neuvádí.

Popořadě…

122mm JROF Grad:

– zapalovače MRV-U dělala ZVS Holding (SVK). Výrobu by byli schopni obnovit

– granáty – těla Snina (SVK), výroba by asi byla možná, laborace ZVS Holding (SVK), nicméně nemáme zdroj TNT/RDX. RDX se dělal v Chemku (SVK), kde je dnes měsíční krajina, TNT se dovážel – obvykle z Ruska. To asi neklapne a kde ho chtějí vzít při dnešním stavu, na trhu fakt nevím. Možná v Polsku, ale pochybuju, že budou mít volnou kapacitu. 

– spalovací komora – Povážské strojírny (SVK), tam nezůstalo vůbec nic a ty mašiny co na to byli pochybuju, že bude schopen někdo někde sehnat

– tryskové dno – Adast – technologie komplet vyřezaná a prodaná tuším do Vietnamu

– TPH-G – Výrobní linka na B77 vyřezaná a odprodaná přes SVK do Vietnamu. Poloprovozní linka B68, vyřezaná, barák zbouranej. Stará B90, kde by to teoreticky šlo zarostlá v kopřivách, poslední lidi, co to jeli jsou několik let v důchodu. Až asi na jednu vyjímku – zdravím, Pavle. Nicméně, kdyby to chtěli znovu najet, neseženou nitroceluosu, které je kritický nedostatek, byli tam speciální oleje, tuším na bázi PCB. Takže bez základního a technologického výzkumu, nerealizovatelné. 

– zažehovače – kooperace několika firem, ale to by řešit šlo. 

Takže, suma sumárum, v ČR nula bodů. Něco zbylo na SVK, dnes v rukou kluků z CSG. 

152 mm EOF-d: 

V podstatě stejná písnička. Těla, zapalovače, laborace by se zvládla na SVK. Nábojnici dělala opět Povážská a nikdo ji dnes nevyrobí. Prach NDT-3 se jel na B77, která je někde v teple. Provozně jsou ho sice schopni vyrobit v Ex, ale s roční kapacitou tak na pár tisíc kusů. 

Zážehový šroub by se snad udělat dal, ale … 

No, takže zůstaneme asi u těch dřevěných beden na munici. Ty by nám myslím šli.  A pak když si to člověk při neděli přečte, jak MO shání v zahraničí peníze na obnovu výroby podle Ruské licenční dokumentace, tak nevím, jestli se smát a nebo brečet.  Od roku 1989 neobjednalo MO ani jediný kus výše uvedené munice, s výjímkou revize a teď chtějí obnovit výrobu? Po 33 letech? Směšné…

Redakce ARMYmag uvádí názor bez úprav tak, jak zazněl.