Major Roman Hippík a bodák na útočnou pušku BREN 2 typ MK-I

Myslet si, že bodáky jsou v dnešní době pasé na moderním bojišti je chyba. Vojáci se stále učí toto prodloužení zbraně, tuto chladnou zbraň, která při souboji muž proti muži může rozhodnout o životě a smrti používat. Představme si bodák k útočné pušce BREN 2, jehož autorem je major Roman Hippík, který je podepsán pod většinou nožů v armádě, i policii a to u nás, i na Slovensku za posledních 25 let. Bodák vyrábí tradiční výrobce chladných zbraní, firma MIKOV.

A kdo jiný popíše nejlépe zrod bodáku, který je v současné době již zaveden v Armádě České republiky, než přímo autor, major Roman Hippík, který je v armádě hlavním instruktorem boje z blízka a boje s nožem.

____

Celý proces vývoje nového armádního bodáku pro útočnou pušku BREN 2, pro mě dodnes představuje směsici osudových okamžiků. V té době mi bylo 45 let a shodou okolností se projekt stal mým 45 návrhem. Vše odstartovalo jednáním v srpnu roku 2014 se zástupcem Zbrojovky Uherský Brod, Ing. Martinem Šandou. Naše setkání v Prostějově bylo doslova symbolické, protože v tomto posádkovém městě jsme oba v minulosti sloužili u svých útvarů. Martin měl hned ve všem jasno. Chtěl, aby projekt byl doslova propojením myšlenkových pochodů mezi současným a bývalým vojákem, který nyní pracuje pro zbrojařskou firmu a vývoj a výroba se stala čistě národní záležitostí. To znamenalo společný projekt české zbrojovky a českého výrobcem nožů. Navíc měl vizi, aby nový bodák nebyl jen zbraní, ale doslova kamarádem každého vojáka. To mě okamžitě nadchlo, protože podobnou ideu zastávám i při své tvorbě. Co mě ale ještě víc potěšilo, byla absolutní volnost a dostatek času vše zpracovat.

Příprava projektu

Ve stylu rčení, přání je otcem myšlenky, začala příprava projektu.  S výběrem výrobce nebyl problém. I když u nás v té době byla a stále je řada výborných nožířských mistrů, moje volba jednoznačně padla na firmu Mikov s.r.o. a to hned s několika důvodů.  Firma měla vždy skvělé zaměstnance, kteří své řemeslo ovládají dokonale. Dále mě od roku 1998 pomáhala s drobnými projekty pro vojenské jednotky a také jsem chtěl splatit pomyslný dluh z jednoho armádního projektu, který se nakonec nerealizoval.

Co se tvaru bodáku týkalo, také nebyl v ničem problém. Vždy mám v představách několik nápadů v záloze a ty pak podle přicházejícího zájmu upravím a nabídnu zájemci. V tomto případě mě byl tvar bodáku jasný hned od začátku. I když žádný ze svých předchozích návrhů neupřednostňuji, přeci je jeden, který vyčnívá. Jedná se o první návrh z roku 1997, útočný nůž Falco.  Dodnes jej používá 102. průzkumný prapor, stal se i součástí praporního znaku a to nejdůležitější, jeho tvar zaujal i veterány z druhé světové války.

 Jenže jedna věc je navrhnout pevný nůž a druhá je připevnit jej k hlavni zbraně tak aby nic nepřekáželo. V té chvíli jsem pochopil, jak je snadné něco kritizovat. Okamžitě se mi vrátili vzpomínky na měsíční vojskové zkoušky z roku 2009 k zavádění nových útočných pušek BREN A1  a BREN A2. Jako řídící střeleb jsem měl možnost se vyjadřovat nejen ke zbraním, ale i k příslušenství.  Tehdy nový bodák na BREN s hrotem tanto mě ihned zaujal. Jenže po delším používání mě jako uživateli přestal vyhovovat.  Byl to ale můj pocit, který jsem nikomu nepodsouval, navíc nerad kritizuji práci druhých, když nevím proč se rozhodly pro takovéto řešení.  Po náročných testech, které proběhli za asistence majora Pyszka, bylo do závěrečné zprávy mou osobou napsáno popravdě, co mě konkrétně vadilo. Předně se jednalo o velkou hmotnost a omezení, které nastane při jeho připevnění k výstroji nebo stehennímu pouzdru a také problematické řešení zámku patice, které při manipulaci překáželo. Na druhou stranu bylo kladně hodnoceno jeho pracovní využití. Tvar výbrusu ostří spolu s hmotností čepele z něj dělal jedinečný pracovní nástroj, který doslova nešlo zničit. Můj závěr i přes pochybnosti vyzněl jednoznačně, bodák na BREN-1 splňuje podmínky pro přijetí do armády. Jenže pochybnosti zůstaly a teď jsem stál před problémem, jak je u nového bodáku odstranit a došlo mi, že tohle bude pořádné sousto.

Aby se mezi mnou a vznikající zbraní vytvořilo pracovní pouto a mohl si na něco stěžovat, dostal bodák pracovní název podle začátečních písmen zadavatele, Zbrojovka Uherský Brod, tedy ZUBR.

Na výrobě prototypu se podílel i pan Trojan, který stál u zrodu nože UTON vz. 75 a také vyhazovacího modelu Predátor

Tím začala příprava projektu, který měl vyřešit opačně uchycení bodáku na zbraň oproti předchozímu modelu a odstranit vyčnívající pojistný systém patice. Jako první se pro představu zpracovala celková vizualizace bodáku. Výroba prvních dvou kusů čepelí byla svěřena panu Trojanovi z Mikovu. Za zajímavost stojí uvést, že to byl ten samý nožíř, který se v sedmdesátých letech podílel na vývoji čepelí k Utonu.  Nutno dodat, že i tentokrát odvedl skvělou práci.  Z delaborovaného původního bodáku na Bren, byla upravena záštita a zahájeny práce na ručce a patici. V roce 2015 tak vznikla první maketa nože, zatím však bez funkční patice.  Martin a jím určený konstruktér ze Zbrojovky vše pečlivě zkontrolovali a po jejich schválení se pokračovalo dál. Nejtěžší na celém bodáku bylo zpracování dokumentace k patici, tak aby vše lícovalo. Do té doby jsem netušil, jaký užitek mi přinese technické kreslení, které mě naštěstí neminulo při studiu na Vysoké vojenské škole ve Vyškově.   Dodnes si pamatuji, nadšení, když mě v na jaře 2016 předali z Mikovu první kusy s novou paticí a záštitou a vše lícovalo na uříznutou hlaveň Brenu.

Poté začala další část projektu, vývoj ergonomické ručky a vdechnutí konečné podoby celému bodáku. Na modely ruček bylo nejdříve použito dobře opracovatelné dřevo z indonéského stromu Meranti, avšak finální materiál byl plast. Na podzim roku 2016 došlo ke kompletaci dalších prototypů. V té době mě vážně onemocněla žena a moje pozornost se zcela přeorientovala. Vyhovovalo mi, že se na noži pouze dolaďují drobné úpravy. Vůbec jsem netušil, jak se člověku mění myšlení a žebříček hodnot, když se kolem děje něco co není schopen ovlivnit.  Bodák šel částečně stranou a fungoval pouze jako ventil od starostí. Už si nepamatuji kdy přesně, ale najednou se objevila myšlenka, že by se dal mechanizmus patice využít k připevnění nářadí, tak jak je tomu u Utonu. Jsem přesvědčen, že kdyby žena neonemocněla, nikdy by mě takováto kombinace nenapadla. Také se mě v té chvíli vybavilo heslo, které mají průzkumáci na noži Falco, SPEM RETINE – Doufej a bodák jakožto pokračovatele průzkumnického nože, jsem začal vnímat zcela jinak.

Během chvilky byl zpracován dodatek k projektu a Mikov nářadí bez problému upravil, tak aby šlo zasunout do zámku patice. Po kompletaci s příslušenstvím, které tvořily pilka a pilník, se navrhla provizorní pouzdra, které vyrobila Firma REDO. Bodák byl hotov a bylo potřeba jej začít neoficiálně testovat a hlavně zkritizovat těmi co jej budou používat, vojáky od útvarů. Jako první měli tuto možnost instruktoři boje zblízka na kurzu v Jívové.  Kupodivu, jediné připomínky se týkaly ruček. Ve výběru tvaru ručky však měla finální slovo zbrojovka.

Smutný závěr

V roce 2018 změnil Mikov majitele a musím uznat, že vše se opět rozjelo na plné obrátky. Byl vyroben finální model nože, který si převzala Zbrojovka. Za odvedenou práci na projektu a převod Know How mě bylo vyplacena zbrojovkou finanční odměna.  Tuto jsem řádně zdanil a v srpnu roku 2018 celou využil na pohřeb mojí ženy.

Major Roman Hippík