Zbrojíři v leteckých opravnách – nahlédneme pod pokličku LOM Praha

Skupina letecké výzbroje ve státním podniku LOM PRAHA existuje již třiadvacet let. Vznikla v roce 2000 ještě v tehdejších Leteckých Opravnách Kbely (LOK), a to jako součást technického úseku. Její profesní curriculum vitae lze rozdělit na několik etap.

Etapa první (2000-2001)

Období hledání odpovědí na ty nejzákladnější otázky týkající se výzbroje, jak v obecné rovině, tak ve vztahu k typu vrtulníku Mi-24. Nebyla žádná zkušenost s danou problematikou. A jelikož se specializace „letecká výzbroj“ v civilní sféře nevyučuje, jezdili do LOZky v Brně a na vrtulníkovou základnu do Přerova, kde zdejším zbrojířům dávali dotazy na funkci jednotlivých bloků a systémů, a přitom současně měřili a obkreslovali různé speciální nářadí a přípravky. Zlom nastal začátkem roku 2001, kdy bylo dohodnuto šestitýdenní školení skupiny technologů a techniků přímo u výrobce „čtyřiadvacítek“.

Etapa druhá (2002-2012)

V roce 2002 dochází k vytvoření skupiny letecké výzbroje i ve výrobě. Společně se podíleli na demontážích i montážích jednotlivých agregátů a systémů výzbroje. Vše, na co si při tom „šáhli“ se snažili přenést i do technologie. Bohužel oživení systémů výzbroje ještě nebyli schopni provádět, jelikož podnik stále neměl k dispozici potřebnou kontrolní a měřící techniku. S touto částí generální opravy jim jezdili pomáhat vojáci z brněnské LOZky.

V této době se rozhodli začít po vlastní ose zjišťovat, jestli se někde ve skladech nenachází nějaké vybavení, které by posunulo schopnosti zbrojířů o kus dál. Následně začali s přezkušováním výzbroje Mi-24 a postavili několik zkušebních stendů podle originálních vzorů.

Etapa třetí (2013 – současnost)

Snaží se maximálně snížit závislost na opravách v kooperaci. Navrhují další zkušební zařízení a stendy vlastní konstrukce, které by splňovaly požadavky na GO. Postupně se jim podařilo vývoj KMT dotáhnout až do fáze, že jsou schopni provést GO vrtulníků Mi-24V/P v plném rozsahu s výjimkou systému 9K113 (systém řízených protitankových raket). Vrtulníky Mi-17 a Mi-171Š jsou schopni opravovat v plném rozsahu, s výjimkou jeřábu SLG-300.

Tady jsou některé ze stendů jejich konstrukce: RKPA-SPSV-24 (jedná se o komplet zkušebních bloků pro jednotlivé agregáty systému SPSV-24 (cca 12 bloků) a jeden blok pro přezkoušení a seřízení celé soupravy v kompletu, dále RKPA-17V (jedná se o soubor zkušebních zařízení určených k provádění generálních oprav, vyhledávání a odstraňování závad a seřízení systému leteckého zaměřovače S-17V) a KPA S-17VP (jedná se o soubor dvou zkušebních zařízení určených zejména k provádění kontrol při předepsaných pracích, při GO v laboratorních podmínkách společně s blokem PK-S-17V a po GO při „oživování“ systému na vrtulníku).

Za zmínku také stojí jejich spolupráce na muzejních projektech, a to jak pro kbelské Letecké muzeum VHÚ, tak pro Letecké muzeum Koněšín.

A to nejdůležitější na závěr. Klíčovými vždy byli a budou zaměstnanci. V současnosti má skupina letecké výzbroje šest zbrojířů s provozními zkušenostmi de facto na všech typech letadel čs. vojenského letectva a s opravárenskými zkušenostmi vrtulníků řady Mi a cvičných proudových Albatrosů L-39C. 

Epilog? Zbrojíři v leteckých opravnách jsou dalším příkladem „rodinného stříbra“ ve státním podniku LOM PRAHA.

Z vyprávění zaměstnanců skupiny letecké výzbroje LOM PRAHA připravil: Pavel Lang