Modernizace AČR bez růžových brýlí – co se reálně dá stihnout v nejbližších letech
Ministerstvo obrany po letech stagnace a pomalého růstu nyní dopřává Armádě České republiky postupnou modernizaci, která s sebou nese ale řadu otazníků. Podívejme se na akviziční procesy, ale i přísliby reálným pohledem, nikoliv politickým příslibem.
„Minulé vlády měly armádu za oblast, na které se dá šetřit. A to navzdory tomu, že armáda pomohla vždy, kdy bylo potřeba. Můj cíl při nástupu do funkce byl proto jasný: modernizovat armádu a splnit vojákům to, za co jako politička už léta bojuji,“ říká ministryně obrany Jana Černochová. Podle ministryně dlouhodobé podfinancování armády téměř zastavilo její modernizaci. „Bezpečnost a obrana naší země nejsou zadarmo, proto současná vláda navyšuje rozpočet ministerstva obrany a připravili jsme zákon o financování obrany, který stanoví minimální výdaje na obranu ve výši dvou procent HDP a řeší stabilní financování velkých modernizačních projektů,“ dodává. Připomněla letošní rozpočet resortu s výdaji ve výši 89,1 mld. Kč (1,35 % HDP) a i výdaje na obranu v roce 2023, kdy dosáhnou částky 111,8 mld. Kč (1,51 % HDP).
Letouny páté generace?
Ministryně obrany zmínila také rozjednané akvizice, například start jednání o nákupu nadzvukových letounů 5. generace, jednání se Švédskem o pořízení bojových vozidel pěchoty CV 90, aby Česká republika splnila cíl vybudovat těžkou brigádu. Dále také dodávku tanků Leopard 2A4 darovaných z Německa nebo 8 dalších vrtulníků systému H-1, které ČR dostane darem od USA k již pořizovaným 12 strojům.
To vše zní velice nadějně a příznivě pro armádu, ale pokud se už na úvod podíváme i na okolní země, či partnery v Alianci, dodávky letounů takzvané páté generace se nejen prodražují, ale i opožďují. Co to pro nás může znamenat? S ohledem na to, že letouny SAAB Jas-39 Gripen budou, s opcí, chránit naše nebe, případně plnit úkoly v zahraničí nejpozději do roku 2029, je třeba mít do té doby již nachystanou infrastrukturu na nové stroje, vycvičen personál a očekávat dodávku nejméně celé, jedné letky právě do roku 2030. A když ne? Toto je také ve hře, vláda si musí uvědomit, do kdy má smysl se snažit získat letouny páté generace a kdy je pomyslný strop, kdy by již byla v nemalé míře ohrožena obranyschopnost naší země.
Hop a nebo trop
Pokud se podíváme třeba na Slovensko, to sice demonstrativně vyřadilo poslední letouny Mig-29 na Dnech NATO v loňském roce (2022, pozn.), nicméně ani před tím již prakticky s ohledem na funkčnost a spolehlivost nedisponovalo stíhacím letectvem. To bylo v nemalé míře suplováno letouny AČR, tedy opět Gripeny, na základě vzájemné dohodě o ochraně vzdušného prostoru. V roce 2030 tak buď bude nachystána veškerá infrastruktura a budou přicházet nové stroje v podobě F-35, což považujeme za více než utopické, či bude ponechán náš vzdušný prostor bez ochrany a dočasnou ochranu pro nás zařídí spojenci, což je možné. Pravděpodobnější ovšem je třetí cesta, tedy neúspěšná jednání s USA, kdy cena letounů páté generace bude astronomická a dodávky vzdálené roku 2030. To ovšem by se mělo rozhodnout v nejbližších měsících a tomu přizpůsobit směrování jednání. Polská cesta, zdá se, je nejrozumnější. Nesází jen na jednu kartu, ale nakupují techniku, včetně té letecké i z jiných končin světa. Nám se pak nabízí obnovení jednání pro případný provoz letounů Gripen v poslední generaci a ponechání si současných strojů, což ekonomicky i logicky smysl dává, či porozhédnout se jinde. Korea kupříkladu.
Ať armáda zvolí jakoukoliv cestu, respektive politické vedení, nikdy nedosáhne zcela všech výsledků hned. Je třeba si připustit, že dnešní zbrojní tendry si už nehrají na nejnižší ceny, ale na to, kdo uzavře a pak platí s ohledem na zbrojení celého světa po agresi Ruska na Ukrajině.
Foto: MOČR/AČR FB, US Army
