Gripen do starého železa rozhodně nepatří, i bez neviditelnosti má co nabídnout

Dnes již populární hra na to, jaké generace je jaká stíhačka je spíše slovní hříčkou, než zcela reálným ukazatelem vyspělosti, či morální a technické zastaralosti. Armáda České republiky, respektive představitelé resortu obrany řeší pravděpodobný přechod z platformy Gripen na takzvanou pátou generaci, stroje F-35, přesněji pak Lockheed Martin F-35 Lightning II. Je opravdu Gripen strojem, který již v dlouhodobém hledisku nenalezne uplatnění a může si Armáda České republiky dovolit provozovat stroje z USA?

I přes to, že se první let letounu JAS-39 Gripen uskutečnil v prosinci roku 1988, je Gripen stále moderním strojem, který je nejen výkonný, ale i relativně úsporný. A na servis nenáročný, to platí i o počtech potřebného, pozemního personálu, či i potřebné kvalitě vzletové a přistávací dráhy, nemluvě o její délce. Armáda České republiky používá konkrétně typ JAS-39C s modernizací označenou jako MS-20 (ta proběhla v roce 2018), která umožňuje nést mimo jiné nejmodernější výzbroj. Gripen je touto modernizací avionicky a paletou výzbroje na úrovni letadel jako F-16 C Block 52, Eurofighter Typhoon Tranche 1,2 nebo Dassault Rafale.

Nejnovější verze letounu Gripen, která se značí jako E pak má řadu vylepšení, včetně pokročilých systémů vlastní ochrany, radiolokátoru s lepším dosahem atp., ale vraťme se k verzi, kterou používá Armáda České republiky. V tomto případě lze stroj prakticky i srovnat s letouny, které nakupuje Slovensko, tedy F-16 Block 70/72, leč někteří odborníci poukazují na lepší avioniku u poslední verze letounu F-16. Nicméně i Bock 70/72 není žádným nováčkem. Na singapur Airshow jí výrobce představil již v roce 2012. Gripen má velmi příznivé provozní náklady, je schopen nést nejnovější typy munice, ale co je možná některým pomyslným trkem v oku, není takzvaně neviditelný.

Otázkou je, proti jakému nepříteli Armáda České republiky bude stavět dvě letky. V případě, že se bavíme o Rusku, je hra na čtvrtou, čtyři a půltou, či pátou generaci asi utopií. Konflikt na Ukrajině jasně ukazuje, že tamní  letectvo je stejně jako v řadě jiných případů, třeba tanků Armata atp. jako Potěmkinova vesnice. Tedy dělá se lepším, než je. Pokud se podíváme dále po světě, nebudeme přemýšlet nad nějakým globálním konfliktem, který by byl spouštěčem onoho Článku 5, pak jsou letouny Gripen, které nyní má armáda v pronájmu, více než dostatečnou platformou na to, co vojáci potřebují – airpolicing, kterým chráníme nebe i nad Pobaltím, někdy i Islandem a ve výpomoci i Slovenskem, jelikož právě Slovensko na nové stíhačky čeká a poslední Mig-29 již dolétal.

Pokud se vrátíme k oné neviditelnosti, což je oblíbený slovní obrat, ale co doopravdy znamená? To, že je letoun díky svým pokročilým systémům rušení, díky svému povrchu, ale i dalším aspektům pro radary takříkajíc neviditelný. To platí nyní a ne tak úplně. Nemusíme chodit daleko, jistě každého nyní napadne Tamara, či nejnovější verze v podobě Vera-NG. Tyto systémy na bázi multilaterace dokáží z prostředí (FM vysílání, různé vlny, sítě…) takříkajíc vytáhnout informace o tom, co daný prostor narušilo, kde, v jaké hladině, v jakém směru atp. A pokud vím, kudy letoun letí, kam směřuje, jak rychle letí, pak jsem i schopen na něj reagovat… Znamená to tedy, že jedna z výhod letounů takzvané páté generace je diskutabilní, tím obzvlášť s ohledem na budoucí léta, protože nové stíhačky se nepořizují na pár let, ale nejméně na dvacetiletý životní cyklus a déle.

Není smyslem tohoto článku srážet kvality letounu F-35 a ukázat, že současná techinka, v podobě Gripenu je tím nejlepším, co je, ale lehce se zamyslet nad tím, jak si Gripen i dnes vede, s ohledem na modernizace a budoucnost. Mimochodem, víte, že demontáž motoru u Gripenu zabere zhruba hodinu a je k němu potřeba 20 nástrojů?